česky english

Nové objevy v elektrodynamice mohou změnit společnost.

Nové objevy v elektrodynamice povedou zcela jistě k odlivu masivních investic z jaderného výzkumu. Na ten se bude pohlížet z hlediska energetické soběstačnosti výrazně skeptičtěji. Jaderným nadšencům začnou docházet argumenty na obhajování efektivity tohoto nákladného výzkumného směru (Současné argumenty jsou např.: využití jaderné fůze v elektrárnách budoucnosti, využití higgsova bosonu k ovládnutí gravitace, a jistě jsou i další... Co se týče prvního argumentu, bude jednodušší využívat již existující super elektrárnu - Slunce. Druhý uvedený argument je spíše zajímavý než realistický. Je to něco podobného jako bychom pro pochopení vzniku života na planetě Zemi umístili na Měsíci obří kanon a začali s ním Zemi odstřelovat.). Vlády i podniková sféra budou směřovat investice do nových technologií, které budou souviset s vojenským i civilním využitím vysokokapacitních jednotek a elektromagnetického warpu. Následné dopady na ekonomiku budou značné. Zejména energetický sektor bude masově využívat možnost kumulace elektrické energie z alternativních zdrojů (slunce, vítr, příliv, aj.). Spíše by se dalo napsat, že energetický sektor zažije největší přeměnu (možná kryzi) všech dob, neboť dojde k diverzifikaci skladování elektrické energie do relativně malých modulů. Jednotliví drobní spotřebitelé si budou moci skladovat např. sluneční energii. To bude mít za následek postupné snižování významu distribučních soustav.

V kontextu fyzikální histore představovaly nové teorie zobecnění starých teoríí. Naopak staré teorie byly speciálním případem nových teorií. Objev elektromagnetického warpu v elektrodynamice však představuje bezprecedentní situaci. Maxwellovy rovnice budou zůženy na nehomogenní magnetické pole. Tento proces bude zajímavý tím, že nehomogenita pole umožňuje zbavit se euklidovské představy s imanencí magnetického pole v takovém idealizovaném prostoru. Toto zůžení dovolí vnímat prostor jako fyzikální entitu se specifickými geometrickými vlastnostmi způsobené magnetismem. Umožní pracovat s prostorem ve 4D. Zjištění, že mohla být věda udržována v dlouhodobém omylu díky vzniku jakési obecné matematicko akademické tradici a vědecké kultuře nás vede k názoru, že dojde i ke změnám ve školství. Do popředí se dostanou alternativní způsoby vyuky s důrazem na samostatnou tvořivost s minimem memorování. Hlavní důraz bude kladen na schopnost efektivně vyhledávat potřebné informace k vyřešení problému. K popisu fyzikálních jevů se bude dostávat většího podílu informatice a tím potažmo simulačním systémům, které se budou neustále aktualizovat (dnes se něco podobné děje například v meteorologii, kosmologii..). Pravděpodobně dojde ke zkracování akademické výuky, která bude ve finále nahrazována praktickou vyukou s přímým zapojením v kolektivech pracovišť závislých převážně na výsledkových a ekonomických aspektech svého působení.

V poměrně vzdálené budoucnosti, bude představovat rozvoj technologie skladování elektrické energie, o několik řádů výš, nejzásadnější posun v ekonomickém prostředí. Důsledkem bude i jiný pohled na produkci, produktivitu a zaměstnanost. Nebude luxus dávat prioritu udržitelností rozvoje ruku v ruce s účelností a ziskem. Do popředí regulatorních podmínek svobodného podnikání se dostanou převážně environmentálními kritéria. Výše uvedené změny budou mít vliv i na celkový pohled smyslu vzdělávání a víry. V dnešní době díky dlouhodobému a globalizovanému vzdělávání dochází k přehnanému důrazu na zaměstnanost a karieru a tím k nechtěnému potlačování významu rodiny. Dojde k zásadním změnám ve filozofii života. Oblast víry nebude striktně kategorizována do jednotlivých náboženských směrů. Bude docházet k postupnému spojování a sjednocování do metasystémů víry jako takové, které se budou vyznačovat individuálním pohledem na víru samotnou.

Na první pohled by se zdálo, že předchozí tři odstavce jsou příliš futuristické a nesouvisí s elektrodynamikou. Je třeba si však uvědomit, že změny v získávání, skladování a přeměny energie jsou zásadní pro budoucí model společnosti. Stačí si vzpomenout na objevitelskou historii.

Aktuality

5  4  3  2  1 


Někteří akademici znají odpověď, jaká cesta vede k ovládnutí gravitace.
Překvapivě ale nejsou schopni zodpovědět otázku: Jak je možné, že žádný z udělených patentů, který řeší ryzí homopolární motor nebo generátor není funkční ?
Tito akademici chtějí veřejnosti namluvit, že k ovládnutí gravitace potřebujeme výzkum na LHC nebo na ještě větším LHC. Dokonce snad chtějí zahájit jakousi mediální kampaň (či snad sbírku), aby se realizoval další, ještě větší kanon (collider) na drcení hmoty.
Když si uvědomíme, s jakými energiemi (píšeme zde o hustotách energie) takový LHC pracuje, tak myšlenka průmyslového využítí jakékoliv nestabilní částice, je zcela nereálná. Tyto částice, i když zapadají do určitého abstraktního matematického modelu, svojí energetickou náročností předčí cokoliv pozemského. Je to podobné tomu, když se díváme na látku se zajimavou barevnou strukturou. S trochou fantazie vidíme ve struktuře obrazce, které připomínají např. lidské tváře. Podobné vjemy mívají lidé při setkání s kulovým bleskem. Z velkého spektra zvukových efektů si prizmatickým pohledem zkušeností vyberou jen ty, které umějí rozpoznat. Pokud kulový blesk nevidí, tak si mohou myslet, že je ve vedlejší místnosti nezvaný host z říše duchů či podsvětí. Vidíme to, co umíme vidět, nebo slyšíme to, co umíme slyšet nebo to, co jsme schopni analyzovat či očekáváme k analýze.

Z našeho pohledu drcením hmoty s předem nastavenými a očekávanými predikcemi, nezískáme žádné využitelné výsledky. Možná tak výsledky, které povedou k ještě efektivnějším nástrojům hromadného ničení. Dáme-li dítěti na hraní kanon, naučíme ho jen střílet. Černé díry, které chtějí zainteresovaní v nějakém LHC vytvořit, nebudou pohlcovat hmotu ani antihmotu, ani eliminovat gravitaci. Budou spolehlivě a nenávratně pohlcovat peníze.




K nereaktivnímu ovládnutí gravitace musíme
nevyhnutelně zkoumat energeticky dostupnější systémy. K tomuto cíli vede technicky jedině cesta s podstatně nižšími energiemi. Tedy s částicemi, které jsou stabilní a které dokážou existovat ve shlucích. Je smysluplnější zkoumat hmotu ve formách, které nemusíme neustále energeticky prznit. Jedině takto pochopíme a zachytíme snadno přehlédnutelné vlastnosti přírody. Záměrně nehovoříme o "zákonech přírody". Zákony vymýšlejí pouze lidé, kteří by rádi věci kolem sebe uchopili a podřídili si je. Příroda je proměnlivá a přizpůsobivá a jednoduchými formulacemi zákonů neuchopitelná. To co se prezentuje jako zákon, se časem ukáže jako pouhá prizmatická vize. Především takové "společenské" částice nemusíme dotovat stále větším množství energie. Když lépe pochopíme jejich chování ve shlucích za běžně dosažitelných teplot, tak získáme jistotu, že k využití těchto poznatků existuje finančně i technicky dosažitelný cíl. Pokud by byl do nejnovějších poznatků námi publikovaných mj. i na těchto stránkách, investován jen zlomek prostředků, které nevratně skončily v LHC, budou mít pohonné jednotky na bázi emwarpu do pěti let tah blížící se tahu malých satelitních nosičů. Náš mikro rozpočet umožňuje jen výrobu fyzikálně demonstračních modelů které se pomalu dostávají do fáze, jež by mohla svojí účinností iniciovat revizi Faraday-Maxwellových představ o elektrodynamice z období na sklonku feudalismu, kdy si vědci ještě mysleli, že éter je všudypřítomné a vším prostupující médium určené k šíření elektromagnetického záření. Podobně jako zobecňující představa o hypotetickém homogenním magnetismu virtuálně tekoucím z jednoho nekonečna do nekonečna druhého.

Předchozí věty jsou o velmi chytrých a nadaných lidech, kteří mají, nebo měli, skvělou logickou vybavenost opírající se o matematická definitorická myšlenková schémata, avšak jen s neurčitým smyslem pro technicko-fyzikální realitu.