SUPRATECH s.r.o.

Aktuality

5  4  3  2  1 

Někteří akademici znají odpověď, jaká cesta vede k ovládnutí gravitace.
Překvapivě ale nejsou schopni zodpovědět otázku: Jak je možné, že žádný z udělených patentů, který řeší ryzí homopolární motor nebo generátor není funkční ?
Tito akademici chtějí veřejnosti namluvit, že k ovládnutí gravitace potřebujeme výzkum na LHC nebo na ještě větším LHC. Dokonce snad chtějí zahájit jakousi mediální kampaň (či snad sbírku), aby se realizoval další, ještě větší kanon (collider) na drcení hmoty.
Když si uvědomíme, s jakými energiemi (píšeme zde o hustotách energie) takový LHC pracuje, tak myšlenka průmyslového využítí jakékoliv nestabilní částice, je zcela nereálná. Tyto částice, i když zapadají do určitého abstraktního matematického modelu, svojí energetickou náročností předčí cokoliv pozemského. Je to podobné tomu, když se díváme na látku se zajimavou barevnou strukturou. S trochou fantazie vidíme ve struktuře obrazce, které připomínají např. lidské tváře. Podobné vjemy mívají lidé při setkání s kulovým bleskem. Z velkého spektra zvukových efektů si prizmatickým pohledem zkušeností vyberou jen ty, které umějí rozpoznat. Pokud kulový blesk nevidí, tak si mohou myslet, že je ve vedlejší místnosti nezvaný host z říše duchů či podsvětí. Vidíme to, co umíme vidět, nebo slyšíme to, co umíme slyšet nebo to, co jsme schopni analyzovat či očekáváme k analýze.

Z našeho pohledu drcením hmoty s předem nastavenými a očekávanými predikcemi, nezískáme žádné využitelné výsledky. Možná tak výsledky, které povedou k ještě efektivnějším nástrojům hromadného ničení. Dáme-li dítěti na hraní kanon, naučíme ho jen střílet. Černé díry, které chtějí zainteresovaní v nějakém LHC vytvořit, nebudou pohlcovat hmotu ani antihmotu, ani eliminovat gravitaci. Budou spolehlivě a nenávratně pohlcovat peníze.




K nereaktivnímu ovládnutí gravitace musíme
nevyhnutelně zkoumat energeticky dostupnější systémy. K tomuto cíli vede technicky jedině cesta s podstatně nižšími energiemi. Tedy s částicemi, které jsou stabilní a které dokážou existovat ve shlucích. Je smysluplnější zkoumat hmotu ve formách, které nemusíme neustále energeticky prznit. Jedině takto pochopíme a zachytíme snadno přehlédnutelné vlastnosti přírody. Záměrně nehovoříme o "zákonech přírody". Zákony vymýšlejí pouze lidé, kteří by rádi věci kolem sebe uchopili a podřídili si je. Příroda je proměnlivá a přizpůsobivá a jednoduchými formulacemi zákonů neuchopitelná. To co se prezentuje jako zákon, se časem ukáže jako pouhá prizmatická vize. Především takové "společenské" částice nemusíme dotovat stále větším množství energie. Když lépe pochopíme jejich chování ve shlucích za běžně dosažitelných teplot, tak získáme jistotu, že k využití těchto poznatků existuje finančně i technicky dosažitelný cíl. Pokud by byl do nejnovějších poznatků námi publikovaných mj. i na těchto stránkách, investován jen zlomek prostředků, které nevratně skončily v LHC, budou mít pohonné jednotky na bázi emwarpu do pěti let tah blížící se tahu malých satelitních nosičů. Náš mikro rozpočet umožňuje jen výrobu fyzikálně demonstračních modelů které se pomalu dostávají do fáze, jež by mohla svojí účinností iniciovat revizi Faraday-Maxwellových představ o elektrodynamice z období na sklonku feudalismu, kdy si vědci ještě mysleli, že éter je všudypřítomné a vším prostupující médium určené k šíření elektromagnetického záření. Podobně jako zobecňující představa o hypotetickém homogenním magnetismu virtuálně tekoucím z jednoho nekonečna do nekonečna druhého.

Předchozí věty jsou o velmi chytrých a nadaných lidech, kteří mají, nebo měli, skvělou logickou vybavenost opírající se o matematická definitorická myšlenková schémata, avšak jen s neurčitým smyslem pro technicko-fyzikální realitu.